V otázce názvů předeher byl Dvořák dlouho na rozpacích. Podtituly kolísaly zvláště u první a třetí předehry. Al. Göblovi napsal Dvořák 1. srpna 1891: „…přec jsem něco udělal, a sice dokončil novou 'ouverturu', kterou jsem již v Praze započal. Jaké bude mít jméno, to ještě nevím – ale v novinách jsem se dočetl, že prý se bude jmenovat 'Letní noc'. Ti lidé, kde co slyší, hned to po mně lapají – a nevědí přece nic.“ Dvořákovy vlastní poznámky nabízí hned čtyři varianty titulu: Ouvertura lyrica, Letní noc, V přírodě a Na samotě. Ještě v listopadu 1893 skladatel žádal o radu nakladatele Simrocka: „Nebo máme ponechat prostě 'Ouvertury'? Avšak programní hudba je to poněkud přece.“ Náčrt druhé ouvertury se jmenuje Život a jen v závorce je připojen titul Carneval. Dodatečné připojování titulů (u Dvořáka spíše jejich zpřesňování) je blízké Schumannově koncepci programnosti. Ta představuje předstupeň záměrné a předem dané sujetovosti berliozovské a lisztovské. Schumann řekl: „Je to vždycky ne zvlášť dobrý příznak pro hudbu, když potřebuje nadpisu, pak jistě nevytryskla z vnitřní hloubky, nýbrž musela být vyvolána nějakým vnějším podnětem... Nadpisy, které kusy mají, je neučiní lepšími.“ Přitom však není ani proti, když k názoru, že dobrá hudba skutečně nepotřebuje vysvětlivek po lopatě, dodává: „ale také jí to nic neubírá na hodnotě – skladatel dá tím způsobem nejlépe najevo, o jaký charakter mu šlo“.
250 Kč
|
k odeslání ihned | ks |
200 Kč
k odeslání ihned |
300 Kč
k odeslání ihned |
200 Kč
k odeslání ihned |